Máte rádi kolektivní sporty anebo si raději sednete na kolo a sám si projedete okolí vašeho města. Připadáte si mezi svými vrstevníky divní?
Každý extrém je pro pozorovatele divný. Smích je zdravý. Jistě. To je nepopiratelná pravda, ale když se budete smát 24 hodin denně, tak to zase až tak zdravé asi nebude.
Proč ale lidem připadají divní introverti? To, co se děje v naši společnosti v posledních letech je přímým útokem na introverty, kterých je v lidské populaci nezanedbatelné procento.
Začíná to už v dětství
Dítě si tiše hraje v koutku s kostkami a vy přemýšlíte, jestli není divné, protože si nehraje s ostatními.
Pak povyroste, jde do školy a místo toho, abychom v něm podporovali samostatnost a dáme jej do školy, kde alternativní vyučovací plán, tak ho dáme do třídy plné dětí. Vše se učí kolektivně. Jeden nemusí být psycholog, aby si představil, co to s takovým dítětem udělá.
Mnoho škod napáchá nezkušený (nebo lhostejný) pedagog. Bojovnější děti se budou snažit prosadit a ti neprůbojní prostě přestanou samostatně myslet, protože to za ně přece vymyslí aktivnější jedinci. Extroverti rychle ovládnou celou skupinu a introverti si své dobré nápady nechají pro sebe.
Být extrovert vůbec neznamená i chytřejší nebo vzornější student a může to být právě naopak. Introverti nejsou tak společensky vytíženi, mají na učení větší prostor a mohou mu tedy věnovat daleko více času než daleko oblíbenější extroverti. Přesto může být prospěch těchto dvou protikladů stejný i když se jejich znalosti diametrálně liší.
Charakteristika introverta
Rozhodně to není „stydlivý“ člověk. Stud je strach ze společenského hodnocení a tím může trpět stejně často extrovert jako introvert. Jako extroverta bychom mohli označit psa a za introverta kočku.
Introvert je prostě mlčenlivější a svou energii daleko častěji čerpá „ze svého vnitřního světa“, Extrovert potřebuje stimulovat z vnějšku. Introverti bývají daleko rozvážnější než extroverti a každou akci si důkladně promyslí. Nemají rádi velkou společnost a raději si v tichu sledují západ slunce.
Povaha člověka je ale tak složitá, že neexistují čistí extroverti ani introverti. Většinou se pohybujeme někde mezi těmito povahovými rysy. Těm, kteří jsou někde uprostřed, říkáme ambivert.
Celá naše společnost je navržena spíše pro extroverty
Preferuje se tzv. skupinové myšlení, ze kterého by měla vzejít veškerá produktivita a tvořivost dané skupiny.
A když přijde na řadu pracovní zařazení, objevují se v životopisech vlastnosti typu „smysl pro týmovou práci“ nebo „týmový hráč“. Pokud se přes tato slova introvert probojuje mezi přijaté uchazeče a bude preferovat vlastní (byť skvělé) řešení nebo bude provozovat samostatnou práci, bude na něj nahlíženo jako na problémového zaměstnance.
Mnoho lidí pracuje v otevřených prostorech bez zdí, kde jsou vystavování neustálému stresu z hluku, který kolem šíří kolegové a není se kam „schovat“. Lze se v takovémto prostředí vůbec soustředit na práci? Není zde mozek více zaměstnáván telefonáty jiných kolegů? Neměli by být lidé placeni za výsledky, a ne za předstíranou práci?
Kdo vám šéfuje?
Zaměstnavatelé preferují průbojně zaměstnance před neprůbojnými. Průbojní extroverti se stávají vedoucími pracovníky na úkor rozvážných introvertů.
A to přesto, že průzkumem bylo zjištěno, že introverti dosahují daleko lepších výsledků. Dokážou „dotahovat“ do konce dobré nápady svých podřízených, kterým dali dost prostoru, Uvědomují si, že geniální nápady vznikají většinou někde o samotě, a ne v hlučném prostředí. Extrovert se za každou cenu chce prosadit a snaží se, obsadit celý prostor sám pro sebe, aniž by dal šanci ostatním.
Životní prostor
Většina zvířat je přísně teritoriálních. Některá potřebují životní prostor několik kilometrů, někteří metrů a některým stačí centimetry. Prakticky každé ze zvířat propadá hysterii, když je jejich životní prostor dlouhodobě narušován.
Stejné je to u lidí. Lze to pozorovat podle toho, jak daleko od sebe jednotliví lidé stojí, když spolu hovoří. U některých můžeme vzájemný odstup měřit v metrech a u jiných v centimetrech, aniž by se jim to působilo nějaký problém. Přestože je mezi námi hodně těch, kteří mají rádi samotu alespoň občas, začali jsme ji ze svých životů úplně vytěsňovat.
Prospívá společnosti „charismatický muž činu“ více anebo je pro ni větším přínosem skromný člověk s čistým charakterem?
