Jsme generace s nadváhou, a proto si možná neuvědomujeme, že mezi námi běhají i laňky, které být laněmi nechtějí. Nejsou to žádní anorektici či bulimici, jedí jako by byli bezední, a přesto jsou vyhublí. Dělají prostě z našeho pohledu mnohdy až krkolomné kroky k tomu, aby nějaké to kilo nabrali, a stále se nedaří. Rozhodně nyní pomíjím, že hubnutí (a někdy i přibírání) je důsledek nějaké nemoci (štítná žláza apod.) či léků (kortikoidy apod.), kde je to průvodní jev, ale budeme hovořit o „zdravých“ jedincích, kteří mají problém.

Snížení činnosti vaječníků a s tím spojený úbytek ženských pohlavních hormonů estrogenů znamená, že žena vstupuje do období klimakteria a že tato změna s sebou ponese různé potíže. Nedostatek estrogenů ovlivňuje metabolismus, takže nastává nebezpečí spojené s obezitou a spolu s ní také s diabetem (cukrovkou) 2. typu.

O anorexii či bulimii toho bylo natočeno a napsáno už tolik, že by se dalo říci, že už ani nemůže existovat. Opak je ale pravdou.  Stále se do povědomí tlačí pravidlo, že kdo je štíhlý, je oblíbený, úspěšný a krásný.  Pohled do zrcadla drtí asi 70% žen ať už váží málo či moc. Někteří jedinci (zejména dívky) však tuto fobii dohnaly až do fáze, kdy váha ukazuje 20 – 30 – 40 kg a ony se hroutí nad tukovými záhyby, které se jim na těle dělají.

"Důsledná praxe urinoterapie je přesně to, co jsem udělal a podívejte, že teď po čtyřech letech je ze mě jiný člověk. Jsem více v souladu s potřebami a funkcemi vlastního těla, nejsem už anemický a nemám hypoglykémii. Výjimečně se nachladím a můžu říct, že jsem už roky nedostal chřipku. Urinoterapie mi značně pomohla ke zlepšení každodenní jogínské praxe. Cítím se zdravý a silný", tvrdí americký jogín Blake More.