Vánoce jsou u nás zřejmě nejvýznamnějším svátkem a jeho kouzlo nespočívá v rozzářených výlohách a předvánoční nákupní horečce. V tento den totiž i nejzatvrzelejší srdce zjihne a zatouží po troše lásky.  Nikdo nechce být v tento den sám, pokud je to možné, pak se sejde celá rodina a někdy také blízcí přátelé nebo osamělý soused.  Ve vánočním čase se znesvářené páry začnou na sebe usmívat a zapomínají na vše co je ještě nedávno dělilo. Navíc  se nikdy v roce nečaruje tolik jako v tento den.

Příprava začíná už před vánocemi. Na svatou Barboru se rodiny s neprovdanou dívkou vydávají  do sadu, kde si nařežou větvičky. Větviček by mělo být tolik, co je členů rodiny. Každý si na větvičku pověsí nějaké své přání (a nebo si jej jen pamatuje) a pokud mu větvička na Štědrý den vykvete, tak se mu splní i jeho přání.

Štědrý den je dnem, kdy se narodil Kristus. Je to proto období zázraků a lidé dodržují určité tradice.

• Během dne se nesmí prát, zametat a nesmí se vynášet smetí z domu, protože to přináší smůlu a vynesli byste si z domu i štěstí.
• V domě by neměly zůstat žádné cizí věci a měly by být nejpozději do konce roku vráceny, protože by měl v budoucím roce smůlu.
• Před půlnocí by se nemělo šít ani plést, protože by výtvory rozkousaly myši.
• Neměly se ani uklízet stáje, protože by dobytek kulhal
• Nepište ani milostné psaní, protože vám hrozí rozchod

Na Štědrý den by se měl dodržovat přísný půst, abychom viděli zlaté prasátko, které nám dopomůže příští rok k hojnosti. Ke stolu se zasedá ve chvíli kdy se na obloze objeví první hvězda a hned po té se zapálí svíčka a je možno zasednout k prostřenému stolu. Pod každý talíř se dávají rybí šupiny, které přinášejí štěstí a dostatek peněz. Po dobu večeře nesmí nikdo vstát od stolu, protože do roka zemře a počet strávníků musí být sudý. Pokud tento počet není sudý, je potřeba přidat další talíř pro hosta. Je to prý proto, že domácnosti obchází smrt a tam, kde najde lichý počet talířů, tam se pokusí příští rok pro někoho vrátit.

Tradičním jídlem u  nás byly hlavně polévky a luštěninová jídla. Například "pučálka", což je dnes málo známé jídlo z naklíčeného hrachu a také zaručovala hojnost po celý příští rok. Dále se jedly houbové omáčky, čočka, "kuba" a jako dezert sušené a vařené ovoce, krupičné i kukuřičné kaše s medem nebo sirupem a hlavně vánočka. Na stole však nemělo nic chybět a proto se na něj pokládalo od všeho trocha, aby měla rodina všeho hojnost i příští rok. Stůl se svazoval provazem nebo řetězem, aby byla rodina soudržná a ochránili  stádo.

Zatímco první vánoční stromky se u nás začaly objevovat počátkem 19. století, tak kapr se u nás masově rozšířil až ve 20. století. Od 13. století mívala většina rodin jesličky (betlém) a tam každý den přidávali figurky podle biblických událostí. Počínaje Štědrým dnem až do jeho odstrojení se každý večer zpívají koledy.

Lití olova - připravte si nádobu s vodou a nad plamenem roztopíme kousky olova, které to vody opatrně nalijeme. Podle tvaru, který se z olova vytvoří, pak předpovídáme budoucnost. Například tvar hvězdy znamená úspěch a uznání.

Krájení jablka - po štědrovečerní večeři můžete předpovídat, zda se zase za rok sejdeme, rozkrojením jablka, které se krájí kolmo na stopku. Pokud je vše v pořádku, pak by se na řezu měla objevit hvězdička, pokud se však zobrazí křížek, někdo ze zúčastněných těžce onemocní nebo zemře.  Jablko se pak nakrájí na tolik dílků kolik je stolovníků a ten jej sní. Kdyby v budoucím roce zbloudil, stačí si vzpomenout s kým seděl u stolu a najde cestu. Čarovat lze i s jádry. Vezměte 12 jader a vhoďte je do nádoby s vodou. Kolik vyplave jader na hladinu, tolik bude v příštím roce suchých měsíců.

Čarování s cibulí se také zabývá počasím. Cibuli rozeberete na jednotlivé části tak aby vzniklo 12 sukének neboli 12 měsíců. Do každé z nich dáte trochu soli a seřadíte je podle velikosti. Ráno sukénky prohlédnete a ta, kde se sůl rozpustila, znamená mokrý měsíc. Ta, kde bude sůl bez jakéhokoli zvlhnutí, znamená suchý měsíc.

Pouštění lodiček - každý účastník si vyloupne 4 vlašské ořechy, pokud najde 4 zdravá jádra, bude mu zdraví příští rok sloužit. Černý a nezdravě vypadající jádro věštilo nemoci a smutek. Potom do čistých skořápek nakapeme trochu vosku a přilepíme malou svíčku. Každý člen rodiny si svou lodičku musí vyrobit  a pustit  na vodu v nádobě sám.

Pokud se bude svíčka držet u kraje, bude její majitel vysedávat většinou doma a jeho život se nijak nezmění. Když se při plavbě se dotýká jiné lodičky, nebo pluje ve společnosti jiných loděk, symbolizuje to lásku a přátelství a bezproblémové soužití. Zastaví-li se uprostřed ostatních, potřebuje majitel pomoc a ochrana ostatních.  Točí-li se v kruhu, je to nerozhodný člověk bez smyslu a motivace v životě. Pokud se lodička vydá svým směrem, pravděpodobně v příštím roce majitel rodinu opustí. Komu se loďka nepotopí, toho čeká dlouhý a šťastný život.

Štěstíčka - na kousky papíru se napíší přáníčka, něco ve smyslu "štěstí, zdraví, výhra, svatba, dítě, spokojené zaměstnání, atd.", které se vloží do nádoby. Po večeři si každý ze stolovníků vytáhne jedno přáníčko a zpět jej vrátí do nádoby,  aby si i další losující mohl vytáhnout svou budoucnost z  celé nabídky.

Jmelí - další tradicí je zavěšené jmelí, které vám dovoluje políbit kohokoli. Neboť „kdo se pod jmelím políbí, druhému se zalíbí“ a jejich láska bude věčná stejně, jako je věčně zelené jmelí. Štěstí však nosí jen to jmelí, které je darované, proto byste neměli o vánočních návštěvách zapomenout na snítku jmelí.

Asi nejvíce tradic se vztahuje k otázce, zda se dívka vdá či ne.

Svobodné dívky házejí střevícem - ten se hází přes hlavu za sebe. Pokud se střevíc otočí patou ke dveřím, pak zůstane doma, pokud se otočí špičkou ke dveřím, pak se provdá a odejde z domu.

Třesení stromkem - po večeři děvčata vyběhnou na zahradu, zatřesou nějakým stromkem. Nejčastěji bezem, nějakou mladou jabloní či zlatým deštěm a odříkávala  "Třesu třesu bez, ozve se mi pes, kde je milý dnes?"  Směr odkud se ozve první pes, odtud přijde děvčeti budoucí ženich. Obdobou je i podobná tradice, kdy dívky běhaly přes neoranou brázdu a odříkávaly" Štěkej, štěkej pes, kde je milý dnes, ať je tu hned!"

Klepání na kurník - dívka zaklepala na kurník a čekala kdo se ozve jako první. Pokud to byl kohout, provdá se, byla-li to slepice, bude ještě svobodná.

Pokud se dívka opravdu chtěla provdat, stačilo, aby nashromáždila a schovala si devět patek z vánoček.

Zápalky - do jablka zapíchne dívka tři sirky, kde každá z nich symbolizuje jednoho nápadníka. Ta, která bude hořet nejdéle, označuje toho, koho si dívka nakonec vezme.

Pokud chce dívka znát jméno svého vyvoleného, musí jablko oloupat tak, aby ze slupky vznikla jedna dlouhá spirála. Potom s ní 3 krát zatočí nad hlavou a odhodí ji. Slupka se poskládá do tvaru písmene.

Jinde se na hrušku házela hůl. Kolik pokusů dívka potřebovala k tomu, aby se hůl zachytila, tolik let ještě musela dívka čekat na svého vyvoleného.