Makléř - 5

Podrobnosti

Vytvořeno 29. 11. 2011 11:32

Po diskuzi s Evou se definitivně rozhodl, že makléřinu bude dělat.  Jestli se ale má stát dobrým makléřem, musí znát všechna rizika, která s sebou tato práce nese. Musí vidět do mozků svých budoucích kolegů, klientů i protistrany. Podaří-li se mu všemi možnými způsoby zabránit, aby kdokoli podvedl jeho klienta, tak tím získá dobrou pověst a potažmo i poctivé klienty, o jejichž zájmy mu jde v první řadě.

 Zahleděl se na Evu, která uklízela ze stolu.

„Myslíš, že bych tě mohl poprosit, abys mi sbírala informace o přehmatech na realitním trhu?“

Eva se rozesmála: „Jo ták, ty ze mě chceš udělat pavlačovou drbnu! To mám jako obíhat sousedy a vyptávat se jich na jejich zkušenosti?“

„No to by sice nebylo špatné,“ přistoupil na její hru Martin, „ ale určitě toho bude plný internet, noviny i televize.“

„Rozkaz šéfe, detektiv Patočka je připraven splnit svůj první úkol.“

Rychle opláchla nádobí a otevřela si noťas, protože ji to samotnou začalo zajímat. Rozhodně se jí to zdála být smysluplnější činnost, než neustálé umývání nádobí. Dny, které se podobaly, jako vejce vejci ji začaly unavovat. Často přemýšlela nad tím, jaké by to bylo, kdyby zase chodila do práce a nemusela by se starat o děti a domácnost. Přišla by domů, natáhla se na gauč a nemusela by vůbec, ale vůbec nic dělat!

Věděla, že je někdy zbytečně podrážděná, ale cítila se jako ve zlaté kleci. Kde jsou ty časy, kdy si jen tak mohla zajít s kamarádkami na kafe kdykoli se ji zachtělo. Martin byl pořád v práci, chodil domů až večer a ona byla na všechno sama. Na všechno. Na radost, když některé z dětí něco dokázalo, na noční bdění, když byly děti nemocné, ale i na své bolesti i smutky z toho, že starší syn nikdy nebude jako jiné děti.

Jak moc se vše za poslední roky změnilo. Ze svobodných a bezstarostných lidí se stali dva štvanci. Martin měl alespoň to štěstí, že ho jeho práce bavila, ale ona rozhodně nepatřila mezi matky, které pokládaly za své životní poslání utírání dětských zadků. Mateřství brala spíše jako oběť.  A nejhorší na tom je, že to dělala jen proto, že své děti i Martina milovala a nedokázala říct dostatečně nahlas, že ji to ale vůbec nebaví. Debata na toto téma pro ni byla prostě tabu. A protože měla dům vždy pečlivě uklizený a na zahradě vše jen kvetlo, mohl si kde kdo myslet, že je v domácnosti šťastná.

Martin vyšel na terasu, aby si promyslel, jak nastartovat realitní kariéru. Čerstvý vyhazov ho ještě stále pálil. Jít cestou zaměstnance nějaké realitní kanceláře není to pravé, protože mu asi na každé bude něco vadit. Proč má svou energii a nápady živit dalšího Juru, který z toho pak tyje. Zároveň ale nevěděl jak začít.

Věděl, že jako samostatná jednotka na tom taky nebudu nejlépe. Možná by bylo nejlepší mít jen spolupracující kolegy, kdy všichni budou na stejné úrovni, neboli každý bude samostatná, nezávislá jednotka. Jenže bude to fungovat?

Mávl rukou, jakoby chtěl odehnat mouchu.

„No dobrá, to ještě promyslím,“ a uzavřel tím pro dnešek tento problém.

A co klientela? Nejpřirozenější by pro něj bylo, aby se staral jen o prodávajícího nebo o kupujícího. Zavděčit se oběma stranám asi dost dobře nejde. Jeden to chce koupit co nejlevněji, druhý chce prodat co nejdráž a už jen když na to pomyslel, tak cítil, že to je pro něj poněkud schizofrenický stav. Byl zvyklý jen prodávat. Je přeci nepřirozené, abych zastupoval výrobce a zároveň velkoobchod, který ty výrobky nakupuje. V duchu se mu promítl trochu úsměvný obrázek kanceláře, kde sedí jen on sám a neustále přebíhá z jedné strany stolu na druhou, protože jednou je nákupčí a podruhé prodejce. Nahlas se tomu zasmál, znovu vešel do místnosti a zeptal se Evy na její názor.

„No asi máš pravdu. Nehledě na to, že pokud by každý makléř zastupoval jen jednu ze stran, jeden prodávajícího a druhý kupujícího, tak by se vzájemně doplňovali a opravovali chyby toho druhého, protože klienti o tom nemají ani páru. Ostatně je to asi stejné, jako by si dělal prokurátora a současně obhájce v tomtéž procesu. Jenže v téhle branži je to asi obvyklé.“

„Hele co tu je!“ ukázala Eva prstem na obrazovku.

Pokud se rozhodnete koupit jakoukoli nemovitost, je nutné si ověřit, že osoba, která ji nabízí, je skutečně jejím vlastníkem. Na katastrálním úřadu si vyžádejte výpis listu vlastnictví a z něj zjistíte, že tam je dotyčný skutečně jako vlastník zapsán. Při sepisování kupních smluv si nezapomeňte zkontrolovat rodná čísla.

Zní to jednoduše. Někdy ale ani toto nestačí a o byt můžete i tak přijít Stačí totiž, abyste jej pronajali podvodníkovi. Je to možná neuvěřitelné, ale celá transakce proběhne přibližně takto. Podnájemník, většinou nastrčená osoba, ukáže zájemci váš byt a ten o něj má pochopitelně zájem. Líbí se mu, že jde o dobrý byt za dobrou cenu. Nic tedy netuší a nenapadne ho, že byt nekupuje od skutečného majitele, ale od podvodníka. Pochopitelně že podvodník má falešné doklady a tak si ničeho nevšimne ani notář, který podpisy ověří a vše putuje na katastrální úřad, který to celé posvětí. Jenže i tato kupující osoba je členem skupiny podvodníků, byt rychle prodá, tentokrát za tržní cenu skutečnému klientovi, který vůbec nic netuší. 

Dějme tomu, že si koupíte nemovitost od pravého majitele. Jenže při zápisu do katastru na nového majitele, tedy na vás, zůstane omylem, díky chybě zapisovatelky rodné číslo původního majitele. Vy si sice LV vyzvednete, ale chyby si nevšimnete. Zříceninu, kterou jste koupili, si začnete zvelebovat k obrazu svému, ale ejhle. Najednou vám u dveří zazvoní nový majitel této nemovitosti a mává novým listem vlastnictví. Nejdříve omdlíte, protože jste se díky tomu zadlužili na celý život a až se uklidníte, začnete pátrat, co se stalo. Zjistíte, že původní majitel byl v dluzích až po krk a exekutor hledal, co by mu ještě zabavil. V katastru našel jeho rodné číslo, vůbec nevadí, že u něj je vaše jméno a vůbec ho nezajímala žádná kupní smlouva ani to, že šlo jen o chybu nějaké paní. Dal prostě vaši nemovitost do dražby. Jak z toho? Můžete si svou nemovitost znovu koupit od nového majitele. Budete-li mít štěstí, katastrální úřad chybu uzná a nahradí vám ztrátu, kterou jste tím utrpěli. Pokud jste ale při pohledu na nový LV dostali infarkt, tak vám už ta náhrada k ničemu nebude. Vy jste to ale ve zdraví přežili a tak se zdá, že je vše v pořádku. Uvědomme si ale, kdo na tom vydělal a kdo to ve skutečnosti zaplatil! Díky našim zákonům jsme to byli my všichni, protože dům jednou zaplatil kupující a jednou stát. Kdyby to bylo tak, že katastr zaplatí pokutu, která jde z jejich platů a věc vrátí do původního stavu, čili že se anuluje dražba (což radí zdravý selský rozum), tak by si věřitelé dávali větší pozor, komu půjčují peníze, a my bychom nemuseli doplácet na špatné zákony.

Martin chvíli stál nad počítačem a nevěděl co na to říct. „ No to je dost hrůza co se u nás děje. Kdybychom měli pořádné zákony, kde nás stát před takovými podvodníky ochrání, tak by to bylo snadnější. Tak to abych si dal sakra pozor, jinak vyjdu za podvodníka i já s tím, že jsem o tom všem věděl a klientovi neřekl. Alespoň vidíš, že je opravdu lepší, abych zastupoval jen jednu stranu, a pak si opravdu mohu rozmyslet, zda takový obchod vůbec chci pro klienta dělat. Protože já takové obchody dělat nehodlám. Jenže pak tu jsou takoví Jurové, kterým je to fuk, hlavně že se korunky kutálejí směrem k němu.“