Vánoce jsou u nás zřejmě nejvýznamnějším svátkem a jeho kouzlo nespočívá v rozzářených výlohách a předvánoční nákupní horečce. V tento den totiž i nejzatvrzelejší srdce zjihne a zatouží po troše lásky.  Nikdo nechce být v tento den sám, pokud je to možné, pak se sejde celá rodina a někdy také blízcí přátelé nebo osamělý soused.  Ve vánočním čase se znesvářené páry začnou na sebe usmívat a zapomínají na vše co je ještě nedávno dělilo. Navíc  se nikdy v roce nečaruje tolik jako v tento den.

Jak úžasné sebevědomí jsme měli, když jsme byli malé děti. Stačí nahlédnout do mateřských školek a uvidíte s jakou chutí a samozřejmostí děti zpívají, tančí nebo malují. Věří, že všechno zvládnou. Rozmachují se po papíře a s naprostou jistotou kreslí portrét maminky, moře plné rybiček a zpívají tak hlasitě, jak to jen jde. Takové bylo naše dětství.

Téma aktivního otcovství si pomalu ale jistě nachází své místo jak v povědomí české společnosti, tak i v médiích, která se mu věnují stále častěji. V mnoha jiných evropských zemích se o potřebě aktivnějšího zapojení otců do péče o děti a domácnost vede diskuse již poměrně dlouhou dobu.

Někteří odborníci vyjadřují stále hlasitější obavy, zda dnes na teenagery větší vliv než rodiče nemá nejpopulárnější sociální síť Facebook. Myslím, že i kdyby to tak bylo, tak to vůbec nevadí. Facebook by totiž mohl rodičovskou roli časem bez problémů zcela převzít a rozhodně by v ní nezklamal: „Kam jako zase deš? Nikam! Tady budeš. Dokud si tady trochu neupravíš ten profil, tak se odsud ani nehneš. Proč si proboha nezměníš tu příšernou profilovou fotku?