Velikonoce

Podrobnosti

Vytvořeno 20. 3. 2011 17:12

Podíváme-li se na tento svátek z historického hlediska, byly Velikonoce původně svátky jara. Před cca 3500 lety dali tomuto kananejskému svátku nový význam Židé svým svátkem Paschy (vyvedení a osvobození židovského národa z egyptského otroctví).  A posléze před 2000 lety pak dostaly další význam, protože souvisí i s Kristovou smrtí a jeho zmrtvýchvstáním.

 Židovský Pesach (uchráněni, ušetřeni) - Na znamení poděkování za Boží ochranu obětovala izraelská rodina beránka a jeho krví potřeli rám dveří svého domu. Byli uchráněni před zkázou, která kolem nich přešla bez povšimnutí.

Křesťanské Velikonoce se staly symbolem Ježíšovy velikonoční oběti pro záchranu ostatních křesťanů. On, nevinný, bere na sebe hřích, utrpení, nemoci, bolest a smrt. Tím že byl vzkříšen, otevřel novou cestu - přechod ze světa zotročení, bolesti a smrti do světa Božího.

Církevní rok začíná první adventní nedělí. Shrňme tedy celý Liturgický rok:

- Advent

- Vánoce

- Liturgické období – období masopustu

Popeleční středa – tento den se světí popel za ratolesti, které byly posvěceny minulý rok na Květnou neděli. Tímto popelem dělá kněz kříž na čele věřících a má připomenout pomíjivost bytí. Na popeleční středu se nesmělo příst, a šít, protože by slepice nenesly vejce, podebíraly by ruce, kulhaly by krávy a žáby by na poli žraly len. Nesmělo se štípat dříví, aby se sekyrka nesmekla na nohu. Nesmělo se drát peří, protože by pak štípaly blechy

Černá neděle (liščí) – v tento den si ženy oblékaly černé šaty. Pekly se Postní preclíky sypané mákem a solí a matky je pekly v noci, aby o tom děti nevěděly. Podle počtů dětí si matky připravily potřebný počet proutků, na který navěšela pár preclíků, ozdobila mašlí a zavěsila na strom v zahradě. Ráno řekla dětem, že jim liška nechala na stromě preclíky, které šly hledat. 

Pražná neděle – v tento den se pražilo tzv. pražmo. Je to opražené obilí (zrna nebo klasy), ze kterých se pak dělala i polévka – praženka.

Kýchavá neděle – ve středověku se lidé báli moru a tomu předcházelo kýchání. Proto vzniklo „Pomáhej pán Bůh.“ Postupem času vznikla pověra, že kolikrát kdo kýchne tuto neděli, tolik let ještě bude žít.

Družebná neděle (středopostní, růžebná, růžová) – v tuto neděli chodil ženich s družbou do domu, kam chtěl o pomlázce přijít na námluvy. Na Nepomucku se podávala tzv. pučálka, což je naklíčený hrách, upražený na másle s rozinkami a kořením. V Římě se tento den světí zlatá růže. 

Smrtná neděle – (dva týdny před Velikonocemi)v tento den vynášeli lidé ze vsi slaměnou smrt „Morenu“ (Moranu, Mořenu, smrtholku). Loutka ze slámy na tyči, obalena hadříky a stuhami, byla za vsí  vhozena do vody. Lidé se tak loučili se zimou a vítali jaro. Zpět do vsi se vraceli se zeleným stromkem (obvykle smrček) „líto“. I tento stromek byl ozdoben pentlemi, kytičkami, věnci, a vyfouklými vajíčky. S tímto stromem pak chodili od domu k domu a prozpěvovali. Věřilo se, že v domě ze kterého by se nezúčastnili všichni chlapci, tam někdo do roka vážně onemocní či zemře. Někde chodí chlapci se Smrťákem a děvčata s Morenou. 

Svatý týden (Pašíjový týden) 

Květná neděle (Květnice, Beránková neděle, Palmová neděle) – tento den se slaví památka vjezdu Ježíše Krista do Jeruzaléma, kde ho lidé vítali čerstvými ratolestmi se stromů a házeli je na cestu. U nás se zdobí mašličkami kočičky, lískové, jasanové nebo březové větvičky.  Tento den by se nemělo nic péct, aby se na stromech nezapekl i květ. Lidé si oblékali nové šaty, aby v nich také vykvetli. Obydlí se vymetalo zelenými ratolestmi, kterými se vymetaly neřesti.

Modré pondělí (Žluté pondělí) – v tento den začínaly dětem prázdniny

Šedivé úterý – v tento den se uklízelo a vymetaly se pavučiny

Škaredá středa (Sazometná středa, Černá středa, Smutná středa)- v tento den Jidáš na Ježíše žaloval a nikdo by se v tento den neměl mračit, protože se pak bude mračit všechny středy v roce. Současně se tehdy vymetaly saze z komína.

Zelený čtvrtek – je to den odpuštění, kajícníci jsou přijímáni zpět mezi věřící a název je zřejmě odvozen od zeleného roucha, které se používalo. V tento den by se lidé neměli hádat, aby se jim pak hádky vyhýbaly. Rosa v tento den má léčivou schopnost a proto se s ní lidé omývali. Před východem slunce se jedly Jidáše s medem, které lidi celý rok chránily před uštknutím hadů a žihadlem vos. Pak se v domě zametlo a smetí se odneslo na rozcestí, aby se v domě nedržely blechy. Celý den se jedla zelená strava (zelí, špenát, kopřivy). Tento den se sel len a hrách, protože to co se v tento den zaselo, dobře rostlo. Současně naposledy zazněly zvony a varhany a pak „odletěly zvony do Říma“, aby se znovu rozezněly až na Bílou sobotu. Místo zvonů se pak používaly dřevěné klapačky (hrkačky). K večeru děti procházely vsí a odříkávaly říkačku o Jidášovi.

Velký pátek – byl připomínkou Ježíšovy smrti a proto to byl den smutku a rozjímání. Lidé se ráno umyli v potoce, což je chránilo před nemocemi. Předly se pašijové nitě, kterými bylo potřeba udělat alespoň pár stehů, které celou rodinu chránily před zlými duchy. Košile ušita těmito nitěmi chránila proti bleskům. V tento den bychom si neměli nic půjčovat, protože tyto věci by mohly být očarovány ani prát prádlo, protože v tento den se voda považovala za Kristovu krev. V tento den se rovněž otvírá hora Blaník a různé poklady a jejich místu vám naznačí zářící světlo.

Bílá sobota – v tento den neprobíhají ani mše ani jiné svátosti, mimo pomazání nemocných. Z ohořelého dřeva se udělal kříž, který se odnesl na pole pro lepší úrodu. Doma lidé uklízeli, bílili, pekly se mazance, a beránci, pletly se pomlázky a zdobily se vajíčka. Skončením soboty končí i půst.

Zmrtvýchvstání Páně – je to noc mezi sobotou a neděli. Velikonoční vigilie začíná mimo kostel, zapálí se velikonoční oheň, který je posvěcen, a od něj si ostatní zapalují svíčky. Pak se všichni přesunou do kostela. Bohoslužba končí slavením eucharistie (svaté přijímání, synaxis, Večeře Páně, svátost oltářní, lámání chleba, … )

Boží hod velikonoční (neděle) – Lidé přinášeli do kostela k posvěcení velikonoční pokrmy, aby jimi pak mohli pohostit své hosty. Hospodář při obědě rozdělil vajíčko mezi všechny členy rodiny, aby vždy našli cestu domů.

Velikonoční pondělí (Červené pondělí, koleda, pomlázka, mrskut,…) – chlapci chodili s pomlázkami, které si vyrobili z čerstvých vrbových proutků a šlehali děvčata, aby si uchovaly veselost, čilost, zdraví a plodnost. Krajově se k tomu přidávalo polévání vodou. Za to je děvčata obdarovávala vajíčky. Večer pak následovala tancovačka v místní hospodě.

Velikonoční úterý – děvčata oplácela šlehání chlapcům a v některých oblastech se to dělo hned v pondělní odpoledne.

Tímto dnem nastává velikonoční období. Velikonoční neděle se slaví první neděli po prvním jarním úplňku, který následuje po 21. březnu (včetně).

A jaké jsou velikonoční zvyky ve světě?

• V Anglie a Americe se často pořádají dětské slavnosti a večírky kterých se mnohdy účastní celá městečka.
• V Polsku si nosí lidé do kostela vajíčka, chléb a klobásky,  aby jim bylo požehnáno. Polévá se vodou a mrská vrbovou větvičkou.
• V Řecku či v Rakousku se koulejí vajíčka. Vyhrává ten, kdo vajíčko dokutálí nejdál, nebo získá nejvíce vajíček soupeře.
• V Řecku se koná vajíčková bitva, která spočívá v rozbití vajíčka o svého protivníka.
• Rusové si také vajíčka nechají v kostele požehnat a pak je jedí při slavnostním velikonočním obědě. Tradiční barvou při dekorování Velikonočních vajíček je v Rusku červená - symbol Kristovy krve a na rozbíjení skořápek se používají hřebíky - symbol Kristova ukřižování.
• V Německu dělají děti v neděli slaměná hnízda, která rodiče poschovávají v domě nebo venku. V noci je pan navštíví velikonoční zajíček, který do nich „snese“ vajíčka, která ráno děti hledají. Zdobí se stromy vajíčky a jinými velikonočními dekoracemi, pořádají  se průvody a slavnosti. Neobvyklou tradicí je i Velikonoční oheň z Vánočních stromků. Oheň oznamuje příchod jara.
• V Mexiku neděli večer vyjdou lidé do ulic, zapalují obrázky nebo sošky zobrazující Jidáše. Vajíčka dávají i chlapci dívkám.
• Ve Francii se jako u nás se traduje, že zvony odletěly do Říma. Rozdíl je v tom, že když se vrátí, tak přinesou pro děti  sladkosti, které jim padají na zem. Děti vyrážejí do zahrad a popadané sladkosti sbírají. Další tradicí je válení vajíček ze svahu. Ty, které se nerozbijí, symbolizují kameny odvalené z Kristovy hrobky.
• V anglosaských zemích hledají děti po domě nebo zahradě vajíčka, která tam ukryl zajíček.
• V Norsku se slaví velikonoce velmi intenzivně.  Pomlázka, malování vajíček, lyžování a velkou tradicí je i řešení detektivních příběhů. Televize vysílají detektivní příběhy, noviny a webové servery jsou plné různých detektivních příběhů, do kterých se snaží zapojit širokou veřejnost.
• V Bulharsku se barví vajíčka na červeno a peče se Velikonoční chléb, který před Velikonocemi posílají křesťané svým tureckým přátelům a příbuzným na znamení úcty. Doručovatel je odměněn  drobnou mincí. Dalším zvykem je vzájemné ťukání vařených vajíček jedno o druhé. Komu vajíčko nepraskne, ten bude mít šťastný rok.
• V Itálii kněz velikonočním vajíčkům požehná a hospodyně je umístí doprostřed stolu mezi nádoby s jídlem. Tradičním velikonočním jídlem je pečené jehně.
• Na Velký pátek se v Irsku nesmějí zabíjet zvířata, rybařit, pálit nebo opracovávat dřevo. Nikdo se nesmí stěhovat ani se pouštět do nějaké významné práce. Vejce, která jsou v tento den snesena, se označí křížem a každý by měl alespoň jedno takové vejce o Velikonocích sníst. V neděli lidé tančí a soutěží o Velikonoční koláč, tradicí je i koulení vajíček z kopce.