Makléř - 1

Podrobnosti

Vytvořeno 29. 6. 2011 18:39

Martin seděl ve ztemnělé místnosti a tupě hleděl před sebe. Hlavou mu letěla jediná myšlenka: 

„Co budu dělat?!“ 

Vzduch v pokoji byl téměř nedýchatelný a plný kouře, jak odpaloval jednu cigaretu od druhé, ale on to nevnímal. Nebyl tu nikdo, kdo by ho napomenul:

  „Jak to, že kouříš? Vždyť si říkal, že si přestal?!“

S Evou se dnes minuli jen ve dveřích. Políbila ho na tvář, zašeptala, že dětí už spí, vyběhla před dům, aby naskočila do auta a odjela do fitka. Ještě včera se mu jejich život zdál být ve svém stereotypu tak trochu nudný. Narodil se jim sice postižený syn, ale tu zátěž nesla spíše Eva. Ona byla ta, která se o něj hlavně starala. Mrzelo ho, že není zdravý, ale časem si zvykl. Dokonce se pozastavoval nad lidmi, kteří si neustále na něco ztěžují a jsou stále s něčím nespokojeni. 

Jenže tento zdánlivě idylický život se měl rychle změnit. 

Dnes ho vyhodili z práce. 

Nechápal to. Vždyť vše šlo až do dnešního dne hladce. Měl skvělou, dobře placenou práci, která ho navíc bavila, a nic nenasvědčovalo tomu, že by o tu práci měl zítra přijít. Za společnost pro kterou pracoval by i dýchal. Snažil se neustále vymýšlet nová a nová zlepšení, která by společnosti prospěla, přesto že to neměl v pracovní náplni. Martinovi nevadilo, že není za různá zlepšení zaplacený, naopak ho těšilo, když byl nějaký jeho nápad uveden do života. Dokonce se usmíval i nad tím, jak si šéf jeho nápady přivlastňuje a na poradách je prezentuje jako myšlenky a nápady své. Jeho náplní byl obchod, on své práci rozuměl a dělal ji zřejmě dobře, protože patřil mezi nejúspěšnější obchodníky v týmu… 

I proto si nedávno pořídili na hypotéku nový dům, přestože Eva nepracovala a starala se o děti. Díky dobrým výdělkům neměl problém udržet rodině dobrý standard a platit vysoké splátky hypotéky. 

Jenže dnes zazněla ta osudná věta: „ S prodloužením smlouvy u vás nepočítáme.“ 

Bylo mu, jakoby ho někdo šlehnul bičem po holých zádech. Nemohl se chvíli ani nadechnout, natož cokoli říct. Polilo ho horko a nechápavě na ně civěl. Někde z dálky plynula nějaká slova, ale Martin už je nevnímal. Byla to jen slova. Slova, která pro něj už neměla žádný význam. Slova pro slova. Po chvíli se bez jediné rekce zvednul a odešel. Nebyl na tuto situaci připraven, a proto ji nebyl schopen ani strávit, natož řešit. Musel být sám. 

„Proč? Co sem udělal špatně? Kde jsem udělal chybu?“ Hlavou mu letěly vzpomínky na poslední měsíce jeho pracovního života jako ve filmu. Nic tak zásadního tam neviděl. Jen jedna věc mu celou dobu vrtala hlavou a někdy ho popuzovala. Přesto, že jeho obchodní úspěchy byly markantní a nadprůměrné, nikdy od šéfa neslyšel slovo chvály. Vždy se našlo něco, co mu vytknul. 

Jenže pak mu to všechno došlo. Byl lepší než jeho vlastní šéf. Martin se pro něj stal příliš velkou hrozbou. Byla přeci jen otázka času, kdy si i vedení všimne, že ty skvělé nápady nejsou z hlavy jeho šéfa a začnou se pídit po tom, kdo mu našeptává. Vlastně byl jeho šéf ve své hlouposti geniální. Fungoval jako termit. Ti taky když sežerou stěny domu, tak ho nechají padnout a přestěhují se do jiného. A dnes se ten velký termit rozhodl nechat padnout jeho, aby se mohl usídlit v další hlavě nějakého jeho kolegy. Marin se pro něj stal obtížný a tak to bylo potřeba řešit dříve, než to začne být nápadné. 

Ve dveřích se objevila Eva. Evidentně byla v dobré náladě a hned ode dveří na něho sypala jednu „zajímavou“ informaci za druhou. 

„Představ si, že Dana s Jurou jedou zítra do Egypta! To už je letos jejich druhá dovolená. A to ještě chtějí jet v zimě na lyže! Jo, a víš o tom, že Sylva jde na plastiku? Dneska sem ji potkala a …“ 

Vůbec ji nevnímal. Bylo mu, jakoby dostal ve škole pětku a musel to dát doma podepsat. Rozbolel ho žaludek a její přítomnost mu byla nepříjemná. Chtěl být sám. Sám se svým problémem a svými úvahami. V jednom už měl ale jasno. Zatím ji nic neřekne. 

„Promiň, musím si jít lehnout, ráno brzy vstávám.“ 

Ani ji nepolíbil a zmizel v ložnici. Po chvíli slyšel jak pouští sprchu a tiše si prozpěvuje. Ve spáncích mu pulzovala krev a bolest břicha ještě zesílila. Vstal, vzal si prášek na spaní a za chvíli se propadl do bezesného spánku.