Po dlouhém vývoji ve stísněném prostoru získává dítě po porodu neuvěřitelnou volnost. Může pohybovat rukama i nohama, ale je otázkou, zda se mu to vůbec líbí, protože toto období si nikdo z nás nepamatuje. Můžeme se tedy o správné odpovědi jen dohadovat. Lidová moudrost radí balit a utahovat novorozence do zavinovaček a jen zvolna přivykat na volnost. V každém případě by asi bylo lepší postupovat podle potřeb miminka. Cítí-li se klidnější zabaleno, balte a svazujte, pokud ne, dejte jim volnost. Pozor na podchlazení nebo naopak přehřátí miminka.
V prvním měsíci
Pohyby dětí jsou jen mimoděčné, bez nějaké efektivity a jsou nekoordinované. Pokud jim podáme prst a ony jej chytí, jde jen o povědomý reflex, stejně jako je jejich schopnost stát, či plavat. Všechny tyto reflexy rychle ztratí, aby si je později zase osvojily.
V tuto dobu můžeme děti pokládat na krátkou dobu na bříško, ale jen pod dohledem pečovatele, protože si děti samy neumí otočit hlavičku, aby se nadechly, pokud se dostanou do polohy, která jim to neumožní. Když se v ní cítí pohodlně, můžeme tuto dobu postupně prodlužovat.
Už od počátku vývoje dítěte je dobré dodržovat režim spánku, kdy postýlka je jen na spaní, a ostatní místa jsou určena na hraní. Hodně vám to v pozdější době usnadní uspávání. Lehátka jsou pro děti vhodná pro bdělou dobu jen do doby, než se začnou vědomě pohybovat, anebo pokud potřebujeme dítě nakrmit, či je mít na očích (např. při věšení prádla). V každém případě by v něm neměly trávit více než 10 – 20% bdělého času.
Mezi třetím a čtvrtým měsícem
Je dobré pokládat děti na tvrdou podložku, kde mají dostatek pohybu, nejlépe na zem, protože tam nemají kam spadnout. Dobré je pro tyto účely pořídit si nějakou pevnou podložku, asi nejvhodnější je koupit kousek koberce, který se snadno přenáší, protože deka se shrnuje a pobyt na měkké posteli či gauči brzdí pohybový vývoj dítěte. Mimoto zde dochází k častým úrazům. Rozházejte kolem něj hračky, aby se snažilo na ně dosáhnout.
Hrací hrazdičky jsou vhodné jen do doby, než začne být dítě aktivnější v pohybu, jinak by je učily k pasivnímu sledování kmitajících hraček (později televizní dítě).
Ve čtvrtém pátém měsíci
Děti se většinou otáčejí ze zad na bříško, a protože z předchozího vývoje tuto polohu znají, vědí, že jim poskytne lepší zorný úhel. Rychle zjistí, že je lepší, když se nadzvednou rukama. Tato poloha má vliv i na jejich další tělesný vývoj, protože je připravuje na lezení, sezení a vstávání.
Rozhodně dítě nikdy nenechejte pasivně sedět, pokud se do této polohy neumí dostat samo. Předčasné sezení zatěžuje zádové svaly a v pozdějším věku může způsobovat častější bolesti zad. Dítě se této polohy dožaduje, protože má lepší přehled, proto jej občas raději položte do polo zvednuté polohy (např. lehátko). Samostatné sezení znamená, že se v této poloze udrží samo, bez podpory rukou. Každý jiný sed, byť spontánní je pasivní a nemělo by v něm setrvávat dlouho.
Další postupy
Vývoj v tomto směru je u každého dítěte jiný, převážná většina dětí nejdříve leze a stojí a teprve následně se naučí sedět. Lezení je jedním z nejzdravějších pohybů, ale i zde se technika lezení různí od dítěte k dítěti. Některé děti lezou dozadu, jiné dopředu, jedny si více pomáhají rukama, jiné nohama. Lezení zabírá dítěti asi 5 měsíců, což je poměrně dlouhá část života. Při lezení si dítě posiluje zádové a břišní svaly, zlepšuje se jeho koordinace pohybu, a proto bychom jej v této aktivitě měli podporovat.
Nepřeskakujme úmyslně jeho spontánní vývoj
Děti se i v budoucnu raději obrátí o pomoc na vás a nenaučí se samostatnosti nejen při hře, ale ani v životě. Pamatujte si, že cokoli, co v životě dítěte uděláte za něj a dokázalo by to samo, mu nejen vezme radost z dobře vykonané činnosti. Podáte-li mu totiž např. hračku, která se mu odkutálela, vezmete mu zábavu na dalších 10-15 minut a ty pak budete muset aktivně vynaložit na to, abyste jej jinak zabavili. Usnadnění života dítěti tedy zhorší i vaši časovou nezávislost.
Dítě, které neleze, bylo asi často posazováno do pasivního sedu anebo bylo posazováno do chodítka. Každé si intuitivně vždy zvolí tu jednodušší cestu a pak se jí křikem dožaduje.
Jakmile se začne dítě aktivně pohybovat, nikdy by nemělo zůstávat na vyvýšených místech bez aktivního dozoru a v kočárku by mělo mít kšíry/opásání. Rozhodně se přesvědčte, jak moc je kočárek stabilní, aby se nepřevrátil se stojícím (byť opásaným) dítětem.
Chůze
Časem si dítě osvojí i pozici ve stoje. Nejčastěji je to v postýlce, která nemá jednolité stěny a je tedy snadné se rukama vyšplhat po jejich stěnách. Ani tady se nesnažte nic urychlovat ani brzdit. Pokud se dítě naučí vnímat chůzi jen jako pohyb díky něčí pomoci, tak se stane nejistější. Může to způsobit více úrazů, protože snadněji přecení své síly. Dítě, které se naučí chodit samo a nikdo jej nechytá a „nezachraňuje“ má chůzi daleko jistější a pevnější, protože i zde platí pravidlo, že pokud se na nikoho nespoléhá, je samostatnější a pustí podpory až na to bude mít. Dítě proto pozorujme z bezpečné vzdálenosti. Hovořme klidným tónem a raději dítěti vysvětlete kde se chytit, aby mohlo popojít dál, nebo si bezproblémově sednout (případně mu pokrčte kolínka pro snadnější sed).
Každý pohyb sebou nese nějakou tu bouli
Nikdy se k dítěti nevrhejte s panickou hrůzou v očích a následnému litování. Raději jej zvedněte, zkontrolujte případná zranění a situaci se snažte nějak zlehčit. Dítě je velmi empatické a váš výraz jej může vyděsit více než samotný pád.
Pamatujte si, že většina činností v životě je nejdříve okoukaná. Pak teprve následuje pokus-chyba. Chyba, je impulz, že to příště musí udělat nějak jinak.
Samostatná chůze přichází stejně různorodě jako lezení, u každého dítěte v jiném věku. Může to být v roce, ale i v roce a půl a jsou i nadprůměrně pohybově nadané děti, kde chůze přichází mnohem dříve. Nijak ji ale neurychlíme ani tím, že budeme dítě vodit za ruce. Stejně jako pasivní sezení, tak i toto je jen pasivní chůze. Čím více tedy dítěti pomáháte, tím horší jsou výsledky, menší snaha o samostatný pohyb a celý vývoj chůze se tím posune.
