Šokující detaily ďábelských úmyslů, při jejichž čtení vám ztuhne krev v žilách. Ano, podtitulek už to prozradil: velká část lidstva má být kvůli tomuto záměru obětována: miliardy nic netušících lidí, kteří nikomu nic neudělali, musí zmizet! Autor v této publikaci vám prozradí jak a proč. Dozvíte se jména těch, jež stojí v pozadí a ukáže vám také, co můžeme společně udělat, abychom tento šílený projekt překazili. Autor v knize vysvětluje neobyčejně jednoduchým a srozumitelným stylem fungování bankovního a finančního systému, jak a proč vzniká inflace a jak se jí dá zabránit. Kromě toho píše jmenovitě o lidech v pozadí, kteří řídí náš svět.
Spouštěčem obrovských problémů, které nyní trápí všechny státy, bylo, že banky poskytovaly úvěry na nemovitosti, u nichž bylo jasné, že je dlužníci nikdy nebudou schopni splatit. Nemyslím tím, že si dlužníci (tedy stavitelé a nakupující) uvědomovali, že úvěry nesplatí, nýbrž že každý soudný ekonom, a tím pádem také banka, musel nevyhnutelné splasknutí bubliny předvídat, a to z jednoho prostého důvodu: velké banky západního světa v devadesátých letech poskytovaly úvěry bez jistiny každému, kdo o to požádal.
Úvěry se přímo vnucovaly, úroky neustále klesaly, půjčky byly pořád výhodnější a banky financovaly nemovitosti až do výše sta procent ! To znamená, že dlužník vůbec nemusel přispět vlastním kapitálem, a přesto si mohl od banky vypůjčit na koupi domu nebo bytu celou částku – což hovoří proti jakémukoliv obchodnímu duchu a uvažování; přinejmenším na první pohled.
To mělo za následek, že stále více lidí, kteří si dříve ani netroufali snít o vlastním bydlení, zavětřilo příležitost a bralo si realitní úvěry. Stoupající poptávka povzbuzovala obchod s realitami, ceny stoupaly. Domy se proměnily v objekty spekulace. Chuť nakupovat stále rostla. Spotřeba stoupala, jakoby neexistovalo “zítra !”
Velmi snadno se dalo přijít k penězům a kdekdo chtěl své bohatství vystavovat ostatním na odiv.
Vše vypadalo zdánlivě dokonale: kdo si koupil dům, mohl se již po roce těšit z domnělých pěti nebo deseti procent růstu jeho hodnoty. Za deset let by tentýž objekt měl mít teoreticky dvojnásobnou, pokud ne ještě vyšší hodnotu ! A co teprve po dvaceti letech ?
Tento údajný nárůst hodnoty vypočítali tzv. nezávislí experti, které nepověřili ani prodávající, ani banky. Podle fair value (=reálné tržní hodnoty) se neustále vypracovávala nejnovější ocenění nemovitostí. Sotva překvapí, že většinou ve prospěch zadavatele, a podle toho “naskočila” i hodnota.
Co následovalo ?
Lidé vycházeli z předpokladu, že při podobném obchodu beztak nemůže nikdo nic ztratit. Zlehkomyslněli a začali si najednou brát i úvěry s očividně špatně nastavenými podmínkami. Prostě každý chtěl být u toho.
Lidé byli doslova svádění k tomu aby se zadlužovali. Auta, elektronika, zařízení, dokonce i dovolené – vše se dalo pořídit na dluh, stačilo vytáhnout kreditní kartu.
Konec internetové horečky (=anglicky: dot-com-bubble) na konci devadesátých let však jako silné varování dostatečně nezapůsobilo. I když přišly o veškeré své úspory miliony lidí na celém světě, poté co investovali do tzv. nové ekonomiky (=New Economy). Jednalo se o firmy zaměřené na počítače a internet, které však nevlastnily prakticky nic, žádné licence, továrny či stroje. Žily pouze z barvitě líčených idejí a profitovaly z rychle rostoucího trhu. Když se však trh nasytil a mnohé představy se ukázaly bezcenné, burzovní kurzy firem New Economy se propadly a strhly s sebou i veškeré obchodování s akciemi.
Šok netrval dlouho. Všichni totiž vycházeli z předpokladu, že ceny nemovitostí porostou i nadále. A právě tohle byla ona zásadní chyba – omyl, se kterým velké banky počítaly!
Je totiž nemožné, aby hodnota určitého zboží nekonečně stoupala. Konstantní nárůst cen je možný jedině tehdy, kdyby na trh proudilo stále více peněz. Jinak by přece chyběly peníze k uhrazování stále vyšších sum, takže ceny by zase klesly.
Stále větší objemy peněz v oběhu, které ve skutečnosti vznikaly následkem ulehčeného a podporovaného poskytování úvěrů, však způsobily, že peníze ztrácely na hodnotě. Inflace rostla, až se nakonec srovnala s domnělým zvyšováním hodnoty. Životní náklady i mzdy rostou, ovšem ne ve stejné míře. Euforii střídá strach, začíná boj o přežití.
Autor: Michael Morris
