Monrouv institut, je nezisková společnost, která zkoumá lidské vědomí a mimotělní zážitky, byl založen panem Robertem Monroem, který se v padesátých letech minulého století účastnil pokusů, které měly zjistit, jestli se může člověk učit ve spánku.
V tomto institutu se scházejí různí lidé, aby se naučili pracovat se svou myslí a vědomě si navodit mimosmyslové zážitky. Jde většinou o čtenáře Monroových knih, jež si chtějí ověřit pravdivost jeho tvrzení a mnoho z nich se tam opakovaně vrací. Podle této teorie se může každý odpoutat od svého těla a navodit si mimosmyslový zážitek.
Neboli zatím co tělo spí, mysl vnímá a vše co prožije, si následně pamatuje. Dlouholeté zkušenosti nasvědčují tomu, že je možné opakovaně, opouštět tělo” a přesto přežít.
Vše probíhá tak, že je do sluchátek puštěn zvuk, který má rozdílnou frekvenci (kmitočet). Do jednoho ucha je puštěno 100 Hz a do druhého 104 Hz. Poslech frekvenčně posunutého zvuku otevře vědomí, které je pak schopno opustit tělo a komunikovat i s těmi, kteří opustili náš svět. V nedávnem průzkumu se zjistilo, že asi 25 procent Američanů si vybavuje nejméně jednu podobnou osobní zkušenost.
Pro mnohé je to nepříjemné téma, vzbuzující hrůzu, a proto se tímto tématem nechtějí zabývat. “To jsou nesmysly, to neexistuje, je to fantas magorismus.”
Přestali by se bát, kdyby věcem, které je děsí, dali jiné jméno. Uvědomí-li si, že duše sídlí v nějakém těle, které po smrti opustí, a to, že do hrobu jde jen prázdná schránka, pak pojmenování “kontakt se záhrobím” je nepřesné. Vhodnější slovo je “ZÁSVĚTÍ”. Schopnost komunikovat s těmi, kteří už opustili náš svět, nebude znít tak děsivě.
Žádná energie, kterou lidé disponují, není tak silná jako je lidské vědomí. Vědomí můžete soustředit do jednoho bodu, stejně jako čočku soustřeďující světlo.
Co je to mimo tělesný zážitek?
Jde o vědomý stav, kdy se nacházíte mimo své fyzické tělo. Vnímáte a chováte se jako obvykle, ale pohybujete se prostorem, kde pozorujete různé události. Můžete se do nich dle vlastního rozhodnutí zapojit. Můžete projít zdí, nebo putovat vzduchem a navštívit svého přítele, i když je pět tisíc kilometrů daleko.
V nedávnem průzkumu se zjistilo, ze asi 25 procent Američanů si vybavuje nejméně jednu podobnou osobní zkušenost.
Robert Monroe:
Od roku 1958 jsem bez zjevné příčiny začal opouštět své tělo. A tyto stavy ve mně probouzely děs a hrůzu. Myslel jsem si, že mám nějaký mozkový nádor s postupujícím šílenstvím. Podstoupil jsem proto mnoho lékařských vyšetření.
Jednou jsem se svým přítelem, psychologem zúčastnil nějaké konference, která se konala blízko domu, kde jsem kdysi bydlel. Přítel pohlédl na dům a usmál se: “Je to prosté, je to tím domem. Pyramida s měděnou střechou. Stejnou měly všechny větší pyramidy v Egyptě. Bydlel jsi zkratka v pyramidě, kvůli tomu se ti to stávalo.” Síla pyramidy, kde se objevují zvláštní energie.
Mnoho lidí se na mě dívalo jako na psychopata. Dnes se mnohé změnilo. V roce 1960 bych určitě nevěřil, že jednou budu na toto téma přednášet ve Smithsonianském institutu nebo v Americké asociaci psychiatrů.
Cesty mimo tělo
Daleké cesty
Finální/Poslední cesta
